Komentáře

1 Rose Tascher Rose Tascher | Web | 3. ledna 2016 v 20:06 | Reagovat

Naprosto výstižný článek, se kterým absolutně souhlasím hlavně proto, že já jsem součástí tohoto divadla.. jsem člověk, který strašně nerad ukazuje trápení a bolest .. Takže ačkoli za mnou chodí lidé pro radu ve svých depresivních chvílích, já za nikym tak moc nechodím.. protože já jsem tady od toho, abych se stále usmívala a předávala pozitivní náladu.. pobrečet si občas můžu tajně v noci ;)

2 Smile Smile | Web | 4. ledna 2016 v 13:14 | Reagovat

Máš v tom pravdu a tvoje sestra taky. Vlastně jsem se v tom trochu našla. Jsem člověk, co se nikdy nikomu moc nesvěřuje, protože tim nechce trápit ostatní a tak se radši na všechny usmívá, snaží se je rozesmát a udělat jim radost. Ale realita je taková, že dojdu domu a jsem naprosto prázdná. Mam nejlepšího kamaráda a ten to má stejně.Vždycky všechny pobaví a rozveselí, ale uvnitř ho všechno žere, protože to vůbec nemá lehký. Ale to nikdo nevidí.
Radši budu brečet ve sprše, než někomu na rameno. :)

3 Smilee Smilee | Web | 5. ledna 2016 v 19:36 | Reagovat

Já jsem taky takový člověk. Myslím, že mě jen málo lidí vidělo opravdu smutnou, jelikož taková jsem jenom doma, schovaná ve svém pokoji. A taky se snažím všechny rozveselit. Na veřejnosti by mě asi sotva viděl někdo bez úsměvu na rtech, jak dělám největší blbosti. Ale doma je to trochu jiné. Neříkám tím, že bych teď zrovna prožívala něco tolik bolestného, ale pokud ano, radši se tím nechám sežrat zaživa, než abych to ukázala ostatním. No, asi to není nejlepší vlastnost. Ale alespoň mě potom trochu zvedne náladu, když dokážu někoho rozveselit :)

4 Džejní Džejní | Web | 6. ledna 2016 v 21:03 | Reagovat

veru, podla mna je az desive, co vsetko dokaze zakryt jeden usmev. kolko preplakanych noci, kolko ran, zlomene srdce, prepite dni. a ano, taki ludia sa snazia, aby ti okolo nich neprezivali to iste. ale aj tak mame vsetci svojich duchov, ktorych udrziavame pri zivote. kazdy z nas hra divadlo. to je nas zivot.

5 Lany Lany | Web | 8. ledna 2016 v 20:04 | Reagovat

Tak takéto pocity presne poznám. Niekedy sa mi zdá, ako keby som vlastnila veľa masiek a často si ich nasadzovala. Len občas sa mi stane, že si žiadnu masku nenasadím, ale  niekto akoby využil moju zraniteľnosť, práve vtedy, ked' tú masku nemám.

6 fantasylife fantasylife | Web | 9. ledna 2016 v 12:27 | Reagovat

Mám takového kamaráda. On tomu ale neříká divadlo, ale hra. Celý jeho život je jenom hra, naučil se hrát hru, kterou ukazuje světu. Směje se, baví se, pije, miluje a vlastně všechny jeho vztahy jsou hry.
Před pár týdny jsem ho konečně po 3 letech přátelství poznala takového jaký opravdu je.
Je to šílené jak moc všechno kolem nás je jen hra, jen divadlo.

7 PauliaJan PauliaJan | Web | 10. ledna 2016 v 11:45 | Reagovat

Souhlasím s větou tvé sestry... Taky mám pár takových kamarádů...

8 Lucie Lucie | Web | 11. ledna 2016 v 7:10 | Reagovat

S větou, kterou řekla tvá sestra, taky naprosto souhlasím.
Samotnou mě překvapilo, když mi v týdnu v autobuse spolužačka povídá: "Já, když tě vidím, ty se pořád jen směješ.. ty nemůžeš mít vůbec žádný trápení."
Asi je to vážně divadlo. Já si totiž šťastná a bez starostí nepřijdu.
Jenže je fakt, že se v reálu svěřovat s problémy ani neumím... i když na to přijde řeč, já se usmívám a šíleně všechno zlehčuju... takže to nakonec stejně vyzní, že se mám pořád skvěle.
Ani si neumím představit, kolik lidí to má kolem stejně...

9 Alexandra☯ Alexandra☯ | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 16:18 | Reagovat

Panebože. Tento článok akoby vyšiel priamo z mojích úst, tak veľmi mám k nemu blízko a rovnako tak k tým slovám, ktorými som sa prečítala, že neverím.

"Aj keď som niekedy bola ten typ, čo sa o všetkom vždy rozprával, sťažoval, plakal. Ani vtedy som nikdy nevravela všetko." Nikto iný, než my sami, to najlepšie nepochopí. Ja som to mala tak isto, vždy.

Život je divadlo, každý človek má pár masiek, do školy, práce, von, na party večer, doma a v podstate až keď ide spať či zalahne do postele, nemá žiadnú masku, odhodí všetko a je sám sebou, môže vyliať svoje pocity spoločne zo slzami. Blog bol pre mňa to miesto, na vylievanie pocitov. Už som aj na to zanedbala. Asi som zabudla aké je to, vylievať pocity. Už roním len krokodílie slzy.

10 Ivet & Adri Ivet & Adri | Web | 3. února 2016 v 20:59 | Reagovat

Nejde nic jiného než s tebou i sestrou souhlasit. Moc se mi líbí ta první věta, citát, který to vystihuje a cítím to stejně. I když se strašně snažím usmívat a být pozitivní, a chci být taková, ale občas si uvědomuju, že to opravdu jen hraju a svými pocity se nesnažím ovlivňovat okolí a raději večer když jsem sama srovnám myšlenky.

11 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 19. října 2016 v 23:35 | Reagovat

Tohle já bohužel neumím. Na mě každý pozná jak mi je. Když ze sebe hážu "vtipné" hlášky, tak je mi fajn. Když jsme zticha, tak ne. Ale zase si nedokážu představit, že bych byla na někoho hnusná, jenom protože se dneska cítím na hovno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.