black soul

3. prosince 2015 v 23:35 | Dollie |  Diary
sky, stars, and love image
Viem,že som sa zase dosť dlho neozvala a už ani nevravím ako dávno som si nečítala obľúbené blogy ale teraz som v takom štádiu, že ani nieje času a keď je čas tak som rada, že vypadnem medzi ľudí a zmením osvetlenie miestností lebo z tejto izby a zo všetkých tých zadaní, ktoré mám spraviť (a ktoré robím samozrejme vždy na poslednú chvíľu) mi je už miestami zle. Ale dneska mám po dlhej dobre chuť písať. Tak skutočne ako som písala kedysi. O svojich pocitoch, strachoch, náladách. Konečne to zo seba dostať takým spôsobom ako to skutočne je. Takže sa pripravte po dlhej dobe na pesimistický, emóciami nabitý a totálne nevyrovnaný článok ..

V poslednej dobe si stále viac a viac uvedomujem ako som sa zmenila. Ako som kedysi s každým preberala svoje problémy, dokázala som sa pri každom pustiť do srdcervúceho rozprávania pri ktorom mi zakaždým vyskočila slzička. A teraz v poslednej dobe sa stále viac a viacuzatváram do seba. Možno to bude vekom, možno tým že som veľa vecí pochopila a možno proste preto, že mám pocit, že by sa ľudia na mňa pozerali úplne inak keby vedeli, čo všetko sa vo mne odohráva.

Mnoho ľudí, ktorí ma poznajú len krátko mi vravia ako to robím, žesom vždy tak super naladená s úsmevom na tvári a pritom ani len netušia, že ma spoznali v zatiaľ najhoršom období môjho života. Stratila som človeka, ktorý mi bol všetkým. Ktorého som dávala nad všetko a nad všetkých. Kvôli ktorému som tak často strácala hlavu aj svoje zásady. Človeka ktorého som ľúbila, s ktorým som si sadla ako dve dieliky puzzle. Stratila som v ňom tú časť života ktorá ma robila šťastnou, skutočne šťastnou. Viem, mám veľa vecí za ktoré som vďačná veľa ľudi za ktorých som vďačná. Ale skutočne nikto ma nepoznal po všetkých stránkach a vo všetkých situáciam. Nikto o mne nevedel toľko ako on a nikto to nedokázal prijať tak ako on.

A mňa unavejú tie kecy, že nájdem lepšieho. Že mám myslieť pozitívne. Že mám zabudnúť. OK viem to! Viem toto všetko ale bolí to. Neskutočne a neustále! Mám dosť síl na to usmievať sa celé dni ale nemám dosť síl proste to nechať ísť a neužierať sa všetkými tými myšlienkami. Dnes mi kamarát poslal jednu pesničku a zhodou náhod bola JEHO obľúbená. A ja som si spomenula ako sme sedeli na silvestra u nich a on si ju spieval so svojou mamkou a prišlo mi tak kurevsky ľúto, že už ho nebudem počuť spievať a nebudem sedieť u nich doma a už to začalo .. Všetky spomienky pekné aj bolestné.Strašne som ho ľúbila. A možno nájdem lepšieho a možno mám byť aj bez toho dosť vecí za ktoré by som mala byt vďačná ale bojím sa. Pretože s ním som mala všetko a čokoľvek, čo bude menej ako to čo som mala s ním nebude mať zmysel.. a strašne ma ten strach ubíja. Každý deň.

Jediné na čo myslím vkuse je to, ako by som sa chcela schúliť v jeho náručí a poplakať si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simix Simix | Web | 4. prosince 2015 v 21:09 | Reagovat

~Čaué~
Hezké to tu máš :)
S tím časem to chápu.
Na začátku školního roku jsem přestala chodit na blog.. trávila jsem totiž venku s přáteli, protože jsem si zvykla přes prázdniny s nimi být. Pak nastalo období depresí a můj blog pak každý týden oplýval nějakým článkem, kde jsem si tak nějak stěžovala... a teď se snažím zase zapojit do normálních kolejí co se blogu týče.
Také se mě často lidé ptali, jak to dělám, že jsem vždy tak usměvavá.. a přitom jsem neměla zrovna nejveselejší období. Problémy s mamkou. A to ne takové ... kde se nějaká puberťačka hádá s mamkou a ta ji zakazuje a nařizuje... moje maminka psychicky onemocněla a vyváděla věci, co se podepsaly i trochu na mé psychice.
Nevím, proč to tu píšu .. jsem takový člověk... co se spíš asi otevírá a svěřuje.
je mi líto, že jsi ztratila onoho člověka. :(
Se mi také stalo... ale každý to může nést jinak.
Drž se! :3

2 Anna Anna | Web | 5. prosince 2015 v 17:20 | Reagovat

Naprosto rozumím tvým emocím a to už jen z důvodu, že si tím momentálně procházím též.

Já osobně si myslím, že je to jen jistý stav, možná je to také kvůli tomu, že právě skončilo to tzv. "depresivní období podzimu". Několikrát se nahlas nadechni a vydechni. Věř, že to pomůže. Všem to pomohlo. Držím ti palce a jsem s tebou:)

3 Monica. Monica. | Web | 5. prosince 2015 v 18:51 | Reagovat

Stejně je prostě nejlepší vypsat se na blog a pak jenom číst komentáře druhých, když pak vidíš, že v tom nakonec nejsi sama.
Tímhle asi asi projde každý člověk, přinejmenším většina. Je to smutné a je jasné, že to bolí. Ale ono to přejde. Nic se neděje bez důvodu, nějaký důvod to určitě má, jenom jsi na něj zatím nepřišla. Život není vždycky fér, ale opravdu to přejde. Jednou na to budeš pěkně vzpomínat a usmívat se :) Hlavu vzhůru!

4 Lany Lany | Web | 5. prosince 2015 v 19:18 | Reagovat

Dobre si urobila, že si sa vyspovedala blogu. Sama mám skúsenosti s tým, že je to výborná terapia, miesto, kam môžme zveriť naše myšlienky bez toho, aby nás niekto súdil. Lebo sú tu ľudia, ktorí ti ukážu, že v tom nie si sama. Nebudem ti tlačiť kaleráby do hlavy s frázami, že bude všetko v pohode, pretože obe veľmi dobre vieme, že to "pohodové" obdobie nepríde hned'.
Tú nechuť k blogovaniu poznám tiež, ale potom, ked' zas dostaneš chuť vypísať sa, blog je to správne miesto. Môžeš byť pred ľud'mi uzavretá, ale neskutočne sa ti uľaví, ked' sem potom prídeš a všetko to zo seba dáš von v podobe článku. A možno to potom bude o trochu znesiteľnejšie. :-)

5 Džejní Džejní | Web | 6. prosince 2015 v 10:11 | Reagovat

zadania su ciste zlo, aj ja tie svoje robim na poslednu chvilu a potom sa cudujem, ze sa mi v skole vobec nedari. ale asi je to uz aj tak jedno.
neviem si ani len predstavit, ake to je niekoho takto milovat, ako ty opisujes. stratit niekoho takeho muselo byt naozaj bolestive a uplne chapem, ze zvasty okolia su niekedy dost na nic. dostat zo seba vsetko von v podobe clanku byva zvycajne prospesne, pretoze mam pocit, ze tu je taka komunita, ktora ta dokaze podporit.
ono mysli pozitivne sa hovori ludom lahko, hlavne tym, ktori uz zabudli, ake to je milovat a potom stratit. ja by som povedala, ze cas je najlepsi liek, aj ked to tak teraz vobec nevyzera. bude to boliet este dlho, pretoze s tym clovekom si toho vela prezila, ako dobreho, tak aj zleho a spomienok sa len tak nezbavis. ze sa bojis uplne chapem, ja sa bojim aj bez toho, ze by som bola stratila niekoho, koho som lubila. mala si v nom zrejme oporu, ktora tu teraz nie je a mas pocit, ze si na vsetko sama. je tazke zvyknut si na to, ale nie je to nemozne. prajem ti, aby si bola silna <3

6 Alfa Alfa | Web | 8. prosince 2015 v 16:31 | Reagovat

Ach, je mi ľúto, že sa takto trápiš. Ale čo sa malo stať, stalo sa a nič iné neostáva len sa s tým zmieriť a na to treba čas, zamestnávať sa, aby si na to nemyslela. Sama si napísala, preto ti tu nejdem písať veci, ktoré sama vieš. Ono to chvíľu bude trvať, ale všetko bude fajn. Dúfam, že to prejde čo najskôr a nebude ťa nič trápiť. Držím palce, si zlatá baba,m ktorá si nezaslúži takto trpieť kvôli chlapovi.

7 Winny Winny | Web | 8. prosince 2015 v 21:49 | Reagovat

Nikto to nedokázal prijať tak ako on.
Ja tiež nič nekomentujem ani sama nepíšem, lebo som sa dva týždne nezastavila, ale sem vždy prídem, ja neviem prečo, lebo tvoje články vždy čakám a tak nejak si mi prirástla k srdcu a veľakrát veľmi dobre viem, o čom presne rozprávaš. Aj teraz. Sú veci, sú ľudia atd, kvôli ktorým máš dôvod sa tešiť a predsa to nedokážeš. Predsa je tu niečo čo ti v tom bráni. Lebo odišiel. Niekto. Niekto kto bol významný. A ked odíde významný človek nič a nikto ti nepomôže prekonať tú stratu a vidieť veci lepšie, krajšie, tešiť sa ako predtým. Nie istú dobu.
ŽE nájdeš lepšieho? Pfú, to ti môžu povedať vtedy ked bol tvoj chlap vyslovene uplny idiot a ešte aj vtedy ti to píli uši. A tvoj chlap nebol idiot, len ste proste mali problémy, ktoré ste nedokázali vyriešiť. To nič, že nemáš dosť síl, jedného dňa budeš mať dosť síl aspon na to aby si sa postavila. Nerieš koľkokrát ti kto poveal, že by si mala isť dalej. To sú ľudia, ktorí nedokážu rešpektovať to, že potrebuješ čas na zahojenie. Ten čas smútku. Tažko sa im na to pozerá, ale mali by to rešpektovať.
Tiež som sa po Jeho odchode zmenila... A tiež mi to občas chýba, to že som na nom aspon na ten moment videla, že mu na mne záležalo a že ma mal rád a bol tu a bral ma takú aká som. Mal ma rád takú aká som. Chápal ma. Prijal to. Viac než ktokoľvek iný.
A ten strach? Tiež ho občas mám. Že ma už nikto nebude brať takú aká som. Ale musím robiť všetko preto aby ma neobmedzil. Vieš čo mňa postavilo na nohy? Keď som sa pozrela do zrkadla a videla trosku. Že som sa nedokázala tešiť poriadne zo života, že som tápala. Chodili tie obdobia ked bolo zle, ale nejak sa postavíš, nájdeš si svoj dôvod. Vždy nový. Raz ten, že už ti bolo aj horšie.Raz drobnosť. Možno ťa to nikdy neudrží hore dlho ale je to stále niečo. Ja neviem, niesom tne kto by mohol rozdávať rady ale možno sa oprieť o to, že najhoršie už bolo a že bude fajn. Že sa snažíš. Že skúšaš.  A tiež som si povedala, ked mi bolo zle, že prijímam tu bolesť. Neviem, vedela som, že cesta k tomu aby mi bolo lepšie je nechať to tak. Prijať a zmieriť sa s tým, že teraz som smutná a nechcieť to zmeniť. Proste som smutná ale no a čo?!! A ČO? Máš na to právo.
Nebudem ti písať, že dúfam, že to skoro prejde, vieme svoje. Prejde, ke to bude mať prejsť. Bude lepšie, bude horšie. Prajem ti aby to najhoršie obdobie prešlo čo najskôr. Aby čo najskôr odozneli tie dni/noci preplakané, aby ich bolo menej a menej, tých ked ti zviera srdce. Aby to postupne odoznelo aspon do toho mierne znesiteľného bodu. A aby si zatial bola silná, ale pre seba. Nie pre úsmevy druhých, ale pre seba samu.

8 Catie* Catie* | Web | 8. prosince 2015 v 23:39 | Reagovat

Hej, článek plný pravdy, ani nevím, co bych k tomu napsala :)
Taky sem měla toto období :/
A pravda? Od něho jsem totálně uzavřená, takže tě asi chápu. Já se sem tam otevřu, ale prostě, od toho období, asi před půl rokem,co se toho dělo prostě moc...ani mi nepřišlo, že bych to měla někomu říkat.
Přece jen, nikdy nevíš, co ten člověk pak udělá a co si bude myslet...na tvém místě totiž nebude a tak ti nikdy nebude zcela rozumět :/ :)
No, správně bych měla asi napsat, že bys to v sobě neměla dusit, že je to pak ještě horší a nakonec bude fatální výbuch a nebo prostě ty emoce budou ničivé a ještě dohromady, uvnitř tebe a to není dobře...jo, to je pravda. Ale sama od sebe znám, toto je lehké povědět, ale horší udělat :/ :)
No, fakt by ses měla aspoň trochu svěřit i mimo blog... :) Ono to třeba trochu pomůže :)
Ale asi takto, aspoň ten blog...to je taky dobře, prostě někde se vypovídat :)
A hej, stratit osobu kterou miluješ je těžké...zažila jsem to, jednou...ale neměla jsem to až tak jako ty...ta osoba mě brala spíš jako děvče do samoty(-jestli chápeš) :/ No i to mi stačilo, byl vždy svým spůsobem milý a tak...no zamilovala jsem se...a ukázala mu víc než dost svých stránek. Později sem toho litovala...ale to je na dlouho. Byl to kretén a já byla blbá -_-
A teď mám jiného, lepšího. S ním prožívám spoustu krásného aví o mě mnohé a zná různé mé stránky. A já jeho. Přijde mi, že on je ten druhý dílek skládačky...něco jak ty tu píšeš. A zatím jsem s ním a doufám, že ještě dlouho budu. Ale na vždy to z velké pravděpodobnosti nebude. No, co já vím. Hah :/ :) :D Ale popravdě, vůbec si nedokážu představit co budu dělat až to skončí. Snad ne...ale, realita je bohužel nějaká nepřejícná, tak se obávám dalšího pláče. A nějak...jo, dokážu tě trochu pochopit... :/ :)
Ty si měla opravdu člověka do skládanky a to blbé, to bolí. Očividně jste spolu zažili dost hezkých chvil a stráta je strašná :/
Ale neboj, přes to se dostaneš. Časem. Čas napravuje. A mezi tím vším přijde zas někdo jiný, a třeba víc jiných. Času je dost, a pro jedno kvítí slunce nesvítí, jak se říká :))
Musíš být silná, i když se to nezdá, dá se to zvládnout. I když nějaký ten čas s falešným úsměvem a slzami v srdíčku, ale časem to přebolí...zmizí to nebo se to odsune někde do pozadí.
Jen musíš vydržet :) Ale to zvládneš, očividně jsi na to dost silná :) :)
A ano, právě ti říkám, to co víš a nechceš to pořád poslouchat :) Ale ona je to pravda. Jen musíš vydržet :)
Ty časy, kdy ti ho bude připomínat každá třetí věc přejdou...opravdu :)
Jo bolí to, jo bude to bolet...a s trochou vůle a času to přebolí :)
A bude další :)
Musíš myslet pozitivně, soustředit se na něco jiného, nějak se zabavit a užívat si všeho dobrého...i maličkostí :) A zapomenout...aspoň ňějak :/ :)

9 PauliaJan PauliaJan | Web | 12. prosince 2015 v 14:16 | Reagovat

Naprosto ti rozumím, se vším, taky jsem měla ty časy, kdy jsem prostě chtěla být schovaná, a tak. Stále jsem v takovém tom stádiu "zapomínání", stále mi to, když ho vidím, nějakým způsobem změní náladu, můžu to tak nazvat a vždycky si prostě na všechno vzpomenu, během pár sekund si vzpomenu na všechno, co se kdysi stalo, snažím se zapomenout, chci zapomenout, ale nezapomenu.

10 Smile Smile | Web | 15. prosince 2015 v 15:17 | Reagovat

Mě to tak mrzí... zůstaň takhle silná, jako jsi byla doteď, protože to dokážeš. Jestli se ti chce plakat, prostě plač. Najdi si místečko, nebo počkej, až budeš sama, a ono to přijde.. A netrap se :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama