Niesú pod posteľou ale v našich hlavách

2. srpna 2015 v 20:35 | Dollie |  Journal
Pôvodne som chcela písať dneska iný článok ale téma týždňa mi teraz dobre sadla a kedže týždeň už končí musím to využiť dneska.

Keď som bola malá tak som sa strašidiel pod posteľou bála tak ako skoro každý. Pamätám sa ako som sa skrývala pod perinu a keď mi bolo horúco a dala som vonku nohu tak som sa bála, že ma za ňu niečo stiahne. Nikdy som nemala konkrétnu predstavu,čo sa pod posteľou skrýva ale bála som sa toho. Ako išiel čas na strašidlá pod posteľou som úplne zabudla. A na scénu začali pomalinky prichádzať trošku iné strašidlá.

Pamätám sa, ako som sa bála ísť prvý krát do školy lebo ma strašilo strašidlo strachu z toho,že nezapadnem. Neskôr to boli strašidlá straty priateľov, zlomeného srdca, osamelosti a mnohých iných vecí. Každý máme tie svoje ale tento krát niesú len pod posteľou a neobávame sa ich len v noci keď sa zhasnú svetlá- sú v naších hlavách a spravádzajú nás po všetky naše dni, ovplyvňujú naše konanie, nútia nás robiť hlúposti. A to všetko len preto, lebo sa ich bojíme.

Ľudia sa boja rôznych vecí. Aj ja sa bojím rôznych vecí. Na niektoré strašidlá si spomeniem len niekedy no iné ma spravádzajú vždy. Bojím sa toho, že prídem o tých ktorých mám rada a keď o nich prídem bojím sa zas toho,že mi budú vždy chýbať a nikdy na nich nezabudnem. Keď na nich zabudnem bojím sa toho, že nikoho podobného nenájdem a keď zas nájdem tak sa bojím toho, že ho stratím. Je to večný kolobeh strachu. A je to len jeden z mnohých.

Niektorý ľudia sa boja toho, že si nenájdu práce a keď si ju nájdu boja sa, že v nej nebudú šťastný a keď sú v nej šťastný boja sa zas toho, že o ňu prídu. A takto to je so všetkým ale ako proti tými strašidlám bojovať? Už sa nemôžme skryť pod perinu či zasvietiť si lampičku...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Monica. Monica. | Web | 2. srpna 2015 v 21:05 | Reagovat

Moc hezký článek :) já se jako malá nebála strašidel pod postelí, ale na skříni :D nevím proč no, ale vždycky jsem věděla, že pod postelí nic není.

2 Zoett Zoett | Web | 2. srpna 2015 v 21:31 | Reagovat

Líbí se mi tyhle články, kde je to spíše o psychice. Takže za mě super článek. :-)
:-D

3 Šnek Šnek | Web | 2. srpna 2015 v 21:43 | Reagovat

Sad lajf~ pravda. Snad až příliš. Člověk chce občas zavřít oči před svýma myšlenkama jako před světem okolo, ale nejde mu to, protože už je zavřené má.

4 Jannah Jannah | Web | 2. srpna 2015 v 23:30 | Reagovat

Docela silná myšlenka, líbí se mi, že jsi to pojala jinak než ostatní! :)
Jinak já nad strachem často přemýšlím, ale já se snad ničeho nebojím, snad nikdy jsem nenarazila na něco, čeho bych se fakt bála.. :D

5 Katarína Katarína | Web | 3. srpna 2015 v 15:04 | Reagovat

Ja som sa vždycky bála strašidiel pod postelou... :D inak písala si mi tak pred mesiacom aj niečo či chcem byť AFFS, tak ak chceš tak môžeme byť ^^ obnovila som blog. ozvi sa keď tak :)

6 Luci Luci | E-mail | Web | 4. srpna 2015 v 18:56 | Reagovat

Máš pravdu - teď už nám třeba ta peřina nepomůže... moc se mi líbí, jak jsi to pojala :) Taky mě neustále provází nějaký strach :( a myslím, že toho se asi nikdy nezbavím... :(

7 Winny Winny | Web | 5. srpna 2015 v 13:17 | Reagovat

K tomu komentáru u mňa, takže ste sa rozišli? Myslela som, že ste to dali dokopy, teda zdalo sa mi z tvojich článkov.
Raz som niekde počula alebo čítala, že "najväčší mám strach zo strachu", ono to je bludný kruh, čím viac máme strach, tým sú tie veci horšie, tým viac bolia, možno si ich aj privolávame. Strach je strašne obmedzujúca vec a občas, ako dospelý by sme ho veľakrát vymenili za ten detských strach, keď to boli len strašidlá čoho sme sa báli a keď bolo jednoduchšie proti nim bojovať. Musíme robiť všetko pre to aby nás ten strach neovpládol a občas je to ťažké ale občas možno aj teraz stačí len zapnúť lampičku v podobe svetlých myšlienok. Nei je to až také jednoduché ale je to stále lepšie ako sa nechať strachom kontorlovať.

8 Smile Smile | Web | 6. srpna 2015 v 18:18 | Reagovat

Upřímně moc nevím, co napsat, protože mám pocit, že ty jsi napsala většinu toho, co bych psala já sem... ale máš pravdu. Všichni se bojí toho, že přijdou o něco, co mají rádi. A potom se bojíme zapomenout. Možná ani zapomenout nejde... Jde zapomenout na něco, co máme rádi? co bylo velkou částí našeho života?
Strašidla, co dřív bydlela pod postelí, se teď přesunula do našich myslí.

9 Inny Emilly Inny Emilly | Web | 7. srpna 2015 v 23:08 | Reagovat

bubáka pod postelí jsme se báli skoro všichni. i já byla vždycky zachumlaná i v největším vedru
strašidel ve své hlavě mám ovšem opravdu mnoho :/

10 Džejní Džejní | Web | 8. srpna 2015 v 18:15 | Reagovat

musim teda povedat, ze som dlho nechapala, co znamena strasidla pod postelou. sama som sa nikdy ziadnych strasidiel, ktore by mohli cihat pod mojou postelou, nebala. mozno mi rodicia citavali prilis malo rozpravok... alebo to bolo tym, ze som ziadne "pod postelou" nemala, pretoze moja postel pozostavala z vlastne z velkeho matracu :D kazdopadne to je celkom poeticke prirovnanie.
najhorsie je, ked ma clovek tolko strasidiel, ze nedokaze normalne fungovat. vacsinou je najvacsim strasidlom strach, hocijaky. ludia sa boja neskutocneho mnozstva veci a niekedy su to veci, ktore ostatni ludia nevedia pochopit. napriklad taki klauni. neviem pochopit, ako sa niekto moze bat klaunou, ale zas ja nedokazem nikomu vysvetlit, preco mam strach opytat sa napriklad na cestu cudzieho cloveka, co niekomu inemu moze prist uplne normalne.
tak nech tych strasidiel mame co najmenej.

11 pauliahobby pauliahobby | Web | 9. srpna 2015 v 10:46 | Reagovat

vždycky jsem měla pod postelí šufle, takže jsem se strašidel pod postelí nebála, jenže teď mám strach ze všeho, co se kdy pohne ve tmě a v hlavě jich mám spousty.

12 silluety silluety | Web | 9. srpna 2015 v 21:26 | Reagovat

Tak tohle je naprosto přesný a hlavně moc napsaný článek :)
já jako malá měla noční můry a celkově jsem věděla, že něco v mém pokoji je. Měla jsem ho takový křeivý, takže když jsem vešla do pokoje, tak jsem se bála otočit a celkově. Nevim, opravdu jsem v pokoji něco měla. Nevim, ale někteří lidé mají cosi, že mohou cítit tyto negativní síly. Je to hrozná vlastnost. Ani nevim, jak se tam mohla dostat, co se tam stalo.. možná, že to bylo spíše místo, protože tady byl sad a možná se na tomhle místě někdo oběsil nebo spadl. Nevim. Naštěstí jsem se přestěhovala do jiné části tohoto domu a je to tu lepší :) tmy se nebojím, přímo ji miluji a nic tu není :) přitom to je jenom posun z jednoho patra do přízemí.. :/ je to zvláštní..
no a teď k té reálnější části tohoto článku. Strašidla v hlavě. Krásně jsi to nazvala. Jinak každý je má. Já se bojím pořád nějaké situace nebo tak. Ani o tom nemusím vědět, ale v podvědomí se bojím aneb třeba se i stresuju.. hrozný :/
btw, krásný článek a ještě víc krásnější blog :3 rozhodně tě beru :))

13 Ivet & Adri Ivet & Adri | Web | 10. srpna 2015 v 10:22 | Reagovat

Ja som sa nebál strašidiel pod posteľou. Mne to už vtedy pripadalo absurdné, však predsa oni neexistujú. :D Ale veľmi pekný článok, moc sa mi páči. Pekne si to podala a dáva niečo do seba! :))

14 Smilee Smilee | Web | 10. srpna 2015 v 13:15 | Reagovat

Moc pěkně a pravdivě napsané. :)
Taky si pamatuji ty dny, kdy jsem nemohla usnout, jelikož jsem ve všem kolem sebe viděla nějaké strašidlo. Jako mal jsme s tímhle měla velké problémy, teď bych taková strašidla uvítala s otevřenou náručí xD
Ty v hlavě jsou ale mnohem horší a taky mě neustále straší. Každou chvíli mi nějaké takové v té hlavě straší a je to fakt nepříjemné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama